Korsika - červenec 2003

Deník

Probudilo nás nechutné vedro. Syky už zase chtěla vstávat a vylejzat ze stanu. Kachny čvachtali za stanem a na druhej straně se někdo pěkně debilně smál (nejspíš naše průvodkyně).

Kachny a ostatní mořští živočichové se odebrali k moři. My jsme si vyčistili zoubky (na které jsme večer zapomněli) a začali snídat. Nevim jak ostatní, ale já jsem se strašně přejedla. Teď tady už dvě hodiny ležíme, trávíme snídani, dopisujem deník a připravujeme se na malý soukromý výlet po okolí…

Je 13,45 a my konečně vyrážíme. Syky si bere pohorky, protože jdeme přes pláž. Zjistili jsme, že ta hromada, co jsem do ní včera vrazila, tam není.

Zvolili jsme cestu podél pobřeží a hledali, kde vystoupáme na pěšinku, kterou jsme viděli z kempu. Eggy objevil nějakou „cestičku“, od prvního pohledu zkratka, která prudce stoupala do strmého kopce . Protestovala jsem, ale marně. Byla jsem nucena podrobit se většině, tzn. Eggymu a Syky. Škrábali jsme se příšerně klouzavym a špinavym terénem s ostrejma větvičkama. Eggy vylezl jako první a zjistil, že tudy cesta nevede. Teda vede, ale je jen pro prasata. Tak jsme se začali klouzat dolů, to už šlo daleko líp. Teda jak komu. Já a Eggy jsme se osvěžovali na pláži, zatímco Syky visela na větvi a bála se, že hodí držku. Nehodila. Nasraně přišla za námi a nadávala. Tak jsme ji neposlouchali a radši se začali vracet. U pomníku jsme našli tu správnou cestu, dokonce značenou – oranžově. Nebyla moc frekventovaná, protože jsme tam nepotkali ani jedno auto. Eggy vyšláp hovno (fuj, to byl strašnej smrad). Vyšli jsme na nějakej kopec, kde byl zákaz lovu a kde jsme si udělali pik-nick a posílili se dalšími Energity. Pak nás Syky vyfotila samospouští – dobrá atrakce. Eggy si zase vyfotil korsický venkov. Snědli jsme hlavu a nohy „Prince“ (tak nohy ne, prej je to krk). Syky už zase leze na strom, asi pudem.

Deník

Mravenec nám ukradl kus obalu od Fidorky, asi si chce postavit alobalovej domeček. Jenom nechápu, proč mi to táhne do batohu. Radši mu postavím převis, aby se mi nenastěhoval dovnitř. Už jde pryč. Je to holt nějaký moderní mravenec, staví z nejnovějších stavebních materiálů. Asi chodí na stavárnu. Už jsou tam mravenci dva a přetahujou se. To jsou holt blbci a nebo mravenci?

Deník

Na rozdíl od našich suchomilnějších kamarádů, jejichž výlet byl právě popsán, se zbytek naší výpravy vydává na pláž. Já s Káťou se usidlujeme až na levém konci u skal a začínáme si hrát na velkém pískovišti – stavíme hrad. Skromnost mi velí, abych nechválil naše vlastní, skvělé, velkolepé, krásně umělecky stvárněné a monumentální dílo, proto tak tedy neučiním. Ještě za naší přítomnosti hrad odolal nejen vlnobití, ale i útoku agresivní cizácké holčičky, kterou touto cestou za trest zapisuji do deníku.

Odpoledne jsme prospali ve stínu (Káťa zvolila výhodné místo, já se musel se stínem stále stěhovat...). K večeru jsme se zašli ještě vykoupat, hráli jsme Káti „hru s plácačkama“ a to i s právě příchozí trojicí výletníků.

Poté jsem krapet zaváhal, což Káťa zřejmě čekající na vhodnou příležitost, okamžitě využila k mému zahrabání do písku. Takový hrudník jsem si vždycky přál… Večerní program se od včerejšího téměř nelišil – večeře, beach volejbálek s místními Čecho – Francouzi, vyčurat, pomodlit a spát (ovšem s vyhlídkou odjezdu v 7:15, proto jsme s Káťou sbalili všechny věci včetně stanu už večer).

Pokračování v pátek