Korsika - červenec 2003

Deník

Po chvilce přijíždíme do Livornského přístavu, kde je, věřte nebo ne, vzduch horší než v autobusu. Vlhké dusno přímo vybízí k procházce po klimatizovaném obchodním centru. Na všech informačních terminálech se hrdě hlásí zbořené italské Windows.

Vstup do útrob obrovského trajektu, který by smlsnul 50 autobusů jako malinu, ve mně zanechává hluboký dojem. Usedáme na palubu a čekáme na odjezd, plánovaný na 10:00 italského času. Chodíme si tak po lodi, když najednou Káťa ukazuje kamsi do vnitrozemí – ohlížím se a zjišťuji, že už jedeme!! Cestou v přístavu předjíždíme kajakáře plujícího kdesi dole...

Poznámky k deníku

Deník

Cesta trajektem vesele ubíhá, někteří po namáhavé noci dospávají, jiní jen odpočívají a několik aktivních jedinců bloumá po lodi. Všude se pletou hromady dětí, loď vypadá jako plovoucí mateřská školka. Míjíme ostrov, je nějak větší, než se zdálo. Prý je to Elba.

Deník

Tak jsme opět v klimatizovaném autobusu. Na lodi bylo až moc teplo a sluníčko. Fotografové vytvořili první snímky Korsiky, většina z nich místo přírodních krás obdivovala řadu Fiátků. Teď míříme do kempu a k MOŘI, kde se budeme KOUPAT

Deník

Tak už jsme v kempu a stavíme stany na seně mezi termity. "Jé, vy máte velkou předsíň," diví se každej, kdo ještě neviděl Syky stan. Nemůžeme se dočkat, až se schladíme v moři. Ale nedočkali jsme se, moře je strašně teplý. Tak se schladíme ve sprše, prej teče jenom studená. Jenže já jsem vlezla do sprchy, kde tekla jenom vařící. Tak snad někdy příště…

Teď už se jen tak povalujem, večeříme, popíjíme kávu (já už druhou), jíme nugetu (původně to byla mléčná tabulková čokoláda Orion). Syky zjistila, že už vychladla, z čehož vyplývá, že už není teplá. Taky ještě zjistila, že Burák není hezkej zdaleka ani zblízka. Káťa Burákovo má klíště a nechce nám říct kde. Ale vzala si na to moje zrcátko a medový krém. Zrcátko mi vrátila a odtáhla s sebou Buráka. Tak nevim...

Lukáš se vrátil ze sprchy, chodí tady ve slipech a rozhlašuje, že Katka voní jako čerstvě umytý nádobí. "Cítím umyté talíře," říká Eggy a vskutku, Katka přišla ze sprchy.

Deník

Rozbalili jsme kytary a začali opět zkoušet „V jednym dumku“. Moc nám to nešlo, přesto se brzy náš čtvereček rozšířil na kruh. Namazali jsme fernetem a brzo museli namazat i zevně, protože přilétli obyvatelé sousední bažiny a počali z nás nasávat. Ještě že jsem si na poslední chvíli koupil repelent proti klíšťatům. Chvíli to vypadalo nadějně, ale pak jsem si stejně tleskal do rytmu na různé části těla jako ostatní. Rozhodli jsme se tedy přesunout na pláž. Tam komáři kousali už jenom Haničku, takže bylo vše v pořádku.

Zjistil jsem, že jsem u stanů nechal trsátko, takže jsem se jej jal hledat, ale brzy jsem se musel bohužel vrátit s nepořízenou a požádat Péťu o další z mého obalu, čímž jsem zjistil, že jsem si tam to své „ztracené“ před tím vtipně uložil, abych ho nemusel nikde hledat. Hráli jsme osvědčené hity a brzo k nám přišla Mirka, čímž se snížila kvantita hry, neboť požádala o jednu kytaru pro řidiče. Vyhověl jsem jí a mohl se tak kochat hvězdnatým nebem a hledat moje oblíbené tři hvězdy.

Za chvíli jsem našel v písku něco chlupatého a požádal Haničku o ruku. Myslim, že probudila všechny racky na celym pobřeží, když vyječením ocenila moji chlupatou pozornost. V písku se dá najít spousta zajímavých věcí, takže se rackové asi moc nevyspali.

Šli jsme spát a já, Péťa, Syky a Hanička jsme si ustlali pod jakýmsi stromem u jakéhosi potemnělého přívěsu. Bohužel se z něj náhle vyrojili dva Němci, vyndali stoleček a vínko. Ze stromu začali na děvčata plivat veverky, takže jsme měli světlou noc, hlasité ticho a mokré ksichty.

Pokračování v pondělí