Sklípek - listopad 2005

Informace

Diskuse o akci

Diskuse o této akci jsou na zvláštní stránce s diskusemi (obsahují 55 příspěvků)

Podzimní sklípek

Z původního záměru sejít se ve vinném sklípku s lidmi z Bulharska se nakonec vyklubal spíš plzeňsko-pražský výlet. Cesta z Plzně byla naplánovaná vlakem, já se přidružila do Corkyho Tranzitu spolu s Eggym, Haničkou, Dánošem Petrem a Lenkou. V Brně bereme útokem supermarket a provádíme hromadný nákup všelijakých dobrůtek k vínu, a protože jsme povětšinou hladoví, zvládáme to vcelku rychle. S Corkyho řidičským uměním dorážíme ke sklípku ve Starovicích sice za tmy, ovšem nad očekávání brzy

Raději si rovnou rozkládáme ležení v patře staré novostavby, což nám po návratu ze sklípku určitě přijde vhod. Od Corkyho jsme hromadně představeni Frantovi, místnímu vinaři a dnešnímu hostiteli. Ještě ani nesedíme a dostáváme na rozjezd malé koštovačky s burčákem. Po pohledu zejména na dívčí polovinu pak donesl rovnou několik džbánků s tímto brzyvínem, u kterého vydržíme docela dlouho. Když dochází na bílé vínko, většina z nás mění maličké koštovačky za větší sklenky.

Hromadnou hru Eggyho, Míry a Dánoše na kytary na chvíli přerušuje Franta svými písničkami, které se bohatě obejdou bez doprovodu a ve sklípku se krásně nesou, což Hanička nezapomíná ohodnotit svou vždy milou poznámkou. Nu což, myslím, že jinak se to líbilo opravdu všem, takže se ochotně necháváme naučit kolovací písničku. Ta vyžaduje od jedinců narozených v patřičný měsíc vypít svoji sklenku do dna, přičemž ho ostatní nazývají starým ožralou. Jakožto jediný lednový zástupce tedy likviduji svoji skleničku jako první. Přiznávám, že je mi dobrého vínka trošku líto. Pak se postupně střídají i další, přičemž některé měsíce se ukazují plodnějšími než jiné, ale protože je nás tady hodně, zapijeme téměř každý.Konečně dochází řada také na vínko červené, u kterého už zůstávám. Corky s Frantou stále mizí k nějakým vzdálenějším soudkům a koštují v soukromí.

Nápad zkoušet si natáhnout koštýř, vzniknul myslím u Lenky, což nadchlo i nás ostatní, takže za chvíli už před námi stojí kýbl s vodou a střídáme se o třílitrový koštýř. Každý se ovšem baví do té doby, než si to zkusí sám a pak také on rudne, valí oči a chroptí Frantu pohled na nás nadchnul natolik, že na pozdější noční hodinu vyhlašuje utkání dívek proti pánům o flašku šampusu.

Zábava se přesouvá zpět ke stolu s dobrotami, kytarám a vínku. Nevím, jak si to vysluhuji, ale jsem Frantou odlákána také k privátnějším soudkům. Po nalití sklenky mým milovaným Portugalem po mě ovšem chce znát můj názor, čímž mi zrovna nepotěší. Po chvíli zaváhání mě navíc nutí k upřímnosti, takže nakonec nevychrlím jen slova chvály. S obavami vinaře sleduji, ten se ovšem zasměje a začne přemlouvat Corkyho o ochutnávku z jeho uloženého, podle všeho výborného vína. To se mu ale nepodaří, takže se mi dostane ještě ochutnávky výborného muškátu (mimochodem jediný, který mi kdy chutnal) a taky Portugala staršího data, kterému zůstávám věrná po zbytek večera. Když jsem si ráno chtěla onoho modrého pána jednu láhev zakoupit, ku mému překvapení jsem zjistila, že prý není na prodej…

Společnost se začíná pomalu rozpadat a nás zbylé u stolu nenapadá nic lepšího, než hrát všem dobře známé a velmi náročné raz dva BUM. Největší radost z toho má zřejmě Jirka, který nám to z té radosti na chvíli odmítá dál kazit. Po napočítání do třiceti a zpět ho všichni sborem přesvědčujeme na jeho dalším zapojení do hry

Vyčerpáni hrou se počíná většina lidí sunout do patra k připraveným spacákům. Tam si uvědomuji, že musím ještě navštívit malou místnůstku v přízemí. U sklípku narážím na Petra, Frantu, Jíťu a polospícího Corkyho. S Jíťou jsme vyzvány k uskutečnění slibované soutěže, čemuž se ani jedna úplně nebráníme. Vinař nám tedy s potutelným úsměvem mizí kamsi pro koštýř speciálně pro dívky. Když ho donese, poleje nás s Jíťou pot. Při pohledu na proporce koštýře by každé slušné děvče mělo sklopit zrak a náležitě zrudnout. Jitka ze sebe jen vyrazí:“Jdeš první!!!“ Je zajímavý, co udělá šampus v sázce a víno v krvi Nakonec nás Franta podaruje obě a hurá na kutě. Ještě odmítám nabídku postele a raději zůstávám v připraveném spacáku na zemi.

Budím se s pocitem brzkého čerstvého rána, z čehož mi rázem vyvede pohled na hodinky. Dole u snídaně už čeká ve skleničkách připravený burčák, což mi dost zarazí, ovšem vydržíme ho popíjet až do našeho odjezdu. Všichni nakupujeme co nám včera zachutnalo, krom mě, protože Portugal jednak (ku mému štěstí) není na prodej, druhak bych neměla na zpáteční vlak z Prahy. Corky skládá do Tranzitu železniční výletníky a krátí jim tak cestu na nádraží. Poté se vrací pro nás a jen doufám, že zatím stihnul vystřízlivět Loučíme se s Frantou a můžeme nasedat. Zpáteční cesta ubíhá za Corkyho telefonování a neustálého otáčení se vzad pekelně rychle. Nechávám se vyhodit na Smícháči a při loučeni mi pan řidič slibuje už dávno plánovanou návštěvu v Plzni... no uvidíme…