3. Výročí stránek

Milé stránky,

je mi nad slunce jasné, že Vás tady budou všichni vychvalovat, obdivovat a děkovat Vám. I já tak musím učinit. Z malého děťátka, které vzniklo z popudu koupě nového – a v naší partě tehdy jediného digitálního – foťáku, už se klube pěkný puberťák, který má něco za sebou. Za tři roky „prožité“ s Vámi jsme toho stihli mnoho naplánovat, uskutečnit, vyfotit, sepsat, přepsat, popsat, okomentovat, ... Někteří z nás více, jiní méně.

Ale konec s pěním ód. Když pominu nedočkavé chvilky sezení před počítačem: „Kdy už se tam sakra objeví ty fotky?!?“ Je také pravdou, že už se nestává tak často, abychom se všichni pěkně sešli v příjemné hospůdce a společně celý večer cosi plánovali a organizovali. A to všechno proto, abychom následně zjistili, že se vlastně nic nedomluvilo:-). Toť však patří k postupu doby a jen těžko by se kronika vázaná v krásném sešitě, psaná plnicím perem a ozdobená pastelkou dnes setkala s takovým úspěchem. Doufám tedy, že Vás jednou uvidíme coby dědouška v našem znaku, ovšem stále Forever Young. Připíjím nejen Vám, ale též Vašemu tatínkovi (otec je tentokrát jistý) a vůbec všem Navždy Mladým kamarádům. Díky vám všem bude vždycky na co vzpomínat…

Ahoj naše milé stránky, tři roky utekly jako voda a vy jste se nám pořádně rozrostly. Byly to skvělé tři roky, kdy jsem si uvědomila, že mám kolem sebe opravdu dobrou partu kamarádů, se kterou se dá vyrazit kamkoliv a zažít spoustu legrace. Díky stránkám si můžu na ty skvělé akce živě zavzpomínat nad množstvím fotek, článků a komentářů a hlavně se těšit na další společné zážitky. Doufám, že to vydrží takhle i nadále.

A co jste mi vzaly? No hlavně spoustu času stráveného na internetu. Občas jsem i zapomněla jít na přednášku. Ale to nevadí, jsem za to ráda. Takže happy birthday a ať nám takhle pěkně rostete dál! A hlavně FOREVER YOUNG!

Dokud jsem nebyla na internet připojená celej den, lezla jsem na stránky jak nejčastějš to šlo. A teď, když můžu brouzdat po netu celý dny, chodim tam pořád míň a míň. Asi už trochu opadlo to počáteční nadšení, že máme vlastní stránky. Přesto i tak je prostě pořád moc fajn ta možnost potkat tu lidi, který v reálu půl roku nevidim, a popovídat si s nima aspoň touhle cestou. Bezkonkurenčně nejlepší ale podle mně je domlouvání akcí, případně prohlížení starých výletů a fotek.

Za tři roky se aspoň u mě změnil přístup ke stránkám. Z počátečního nadšení se stal spíš dobrý způsob, jak se pobavit, či zjistit, co je nového. A tak by možná stálo za to, popsat současný (nedávný) stav, aby se dalo v budoucnu porovnávat...

Doktorské studium mě umožňuje pracovat doma u počítače, a tak se po probuzení po 10h přihlašuji na stránky, kde mám na neveřejném chatu virtuální rande s Haničkou. Během kecání proklikávám stovky popisků fotek od Syky, abych byl později jí a Alicí sprdnut za to, že nekomentuji, a to jsem své moudro přidal do dobrých pěti diskuzí. Komentáře lze téměř rozlišit bez použití pomocného ksichtíku vedle. Každý jistě uhodne sám: originální smajlík s čokoládou = ?, sýkorky a drobečky, většinou pod mostem s něčim ukradenym = ?, gramatický koutek = ?, podnět ke gramatickému koutku = ?????, zažloutlá soukromá akce = ?, komentáře na nelogické úrovni = ???, chlípný dvojsmysl (chlípný jednosmysl) = ?.

Mezitím se na mžik přihlásí Pepa, aby ho na mrk vystřídal Lukáš, pár lidí přijde zamávat, což způsobí nutnost přepínání chatu a výkřiky do tmy. S jakou radostí píši články, s takovou lhostejností přeskakuji ty ostatní, natož z akcí, na kterých jsem nebyl. Ještě, že všichni nejsou takoví, a tak si aspoň někdo přečte ty moje. Podobná situace je u fotek, přeci jen zakládající Lukášovo foťák není jediný v činnosti. Takže většinu nijak nepopsaných fotek spatřím sotva v náhledu. A to je na stránkách asi to nejlepší – zabaví se tu spousta lidí podle svého – fotiči(čky), čumiči(čky), popisovači(čky), kecači(čky), psači(čky), čteči(čky), ... a v neposlední řadě umožní dvou zamilovaným ve vzdálených městech aspoň náznak společně stráveného času.

Mžik a mrk a mžik a je tu devátá, Haničce končí čtrnáctka na letišti a mě desítka na stránkách. Tak zase příště...

Tři roky. V dlouhém lidském životě je to krátké, skoro zanedbatelné období. Ano, stránky zatím existují „pouze“ po tuto krátkou chvíli. Přesto si už ani nedovedu představit, jak bych na tento uplynulý čas vzpomínal, kdyby tu nebyly. Snad každému připomene obrázek s hromadou komentářů či dokonce celý článek zážitky z nejrozmanitějších akcí tak, jako by to bylo teprve včera.

Pokud slyším, že jsem „otcem“ stránek, zní to hezky, ale po pravdě nevím, zda to má nějaký velký význam. Po technické stránce jsem to opravdu já, kdo stránky „vyrobil“. Ale udělat z nich to známé, teplé, žijící místo, kam se všichni rádi a velmi často koukáme, to jsme dokázali všichni společně. Čím dál víc se na nás valí problémy života a definitivně nás opouští ta skvělá bezstarostnost, proto potřebujeme tohle místo. Už nikdy se nebudeme setkávat tak často, jako v dobách studií, a proto si myslím, že úloha stránek teď přechází pomalu k plánování a domlouvání se na tom, co spolu někdy podnikneme.

Nelze si také nepovšimnout, že i lidé se mění, přicházejí a odcházejí. O to víc poznávám skutečné kamarády, kteří, ačkoliv je už zdaleka nevidím každý den, jsou vždycky naladěni na podnikání téměř čehokoliv: výletů, dovolených, vod, lyžování, táboráků, ...

Pro mne je nyní ohromně cenná ta naše zdokumentovaná historie, kterou tak rád prohlížím. Říkejte si co chcete, nevím, zda je to jen náhoda či to se stránkami souvisí, ale takhle skvělé, pohodové, pestré a plné tři roky jsem ještě nikdy nezažil.

A děkuji za ně všem těm, kteří stránkám onen život vdechli, tedy vám, kamarádi.

Seminární práce z předmětu Gerontologie

rozbor specifik v komunikaci skupiny potenciálních gerontů zvané ForeverYoung

Skupina potenciálních gerontů, sama sebou nazývaná ForeverYoung (dále již jen ForeverYoung) je typickým příkladem gerontofílie a díky tomu, že má autor této práce do této skupiny volný přístup, stává se tak dobrým studijním a demonstračním objektem v této práci popsaným.

Celá komunita komunikuje prostřednictvím stránek foreveryoung.mikulasske.cz a na specifika této komunikace se tato práce zaměřuje.

Komunita

ForeverYoung je komunita relativně uzavřená. Členy sice přijímá, ale velmi zvolna, zpravidla až po nějakém společně stráveném pobytu. Důsledkem čehož nedochází k narušení křehké rovnováhy uvnitř. Jako typická komunita gerontofilů i ForeverYoung vytváří členům sdruženým uvnitř jakousi iluzí mládí, či řekněme přesněji iluzi nepřicházejícího stáří. Tato iluze by však mohla být lehce narušena infiltrací komunity někým opravdu mladým, ale také třeba člověkem vyspělým, leč nepředstírajícím trvající mládí.

Specifické projevy

Tento odstavec se zaměří na několik specifických projevů gerontofílie u ForeverYoung, které by se daly hledat obecně i u jiných gerontofilických skupin obecně:

1. úvodní stránka, kam se mohou dostat i nepřihlášení, tj. nečlenové ForeverYoung
   1. již první slova poukazují na přímou podstatu. „Je mi 23 let a právě z tohoto důvodu jsem se na sklonku svého života rozhodl...“

      Zde je nutno zdůraznit, že autorovi těchto stránek již dávno není 23 let. Zajímavý je i zdánlivý rozpor mezi relativně mladým věkem a obratem „na sklonku svého života“ sice vyvolává dojem nadsázky, ale ve skutečnosti poukazuje na skutečnou hloubku problému těchto gerontofiliků. Tento rozpor se objevuje i dále například v poukazech na zanechání životního odkazu.

   2. a specifický je i postoj k nepřihlášeným uživatelům (tj. nečlenům), kterým je sice povoleno prohlížet i další stránky (zde ale nutno zdůraznit, že jen některé!), ale upravovat obsah nemohou. Dalo by se to vyjádřit také jako „Podívejte se jak jsme aktivní (tedy mladí), ale nenuťte nás dívat se na vás.“
2. akce a všechny podstránky a operace spojené s nimi
   1. již zběžný pohled na levý sloupec s akcemi postrádá veškerou chronologizaci. nejde určit datum (a to ani rok) konání akce, protože se zobrazují pouze názvy akcí. Toto považuji za velice rafinovaný pokus obejít realitu.
   2. nejde dokonce ani v levém sloupci určit, které akce již proběhly a které se teprve budou konat, což opět přispívá k jakési nadčasovosti.
   3. a vrcholem všeho je vlastní stránka s akcemi, kde místo aby na každého člena „vybafla“ skutečnost v podobě všech akcí, které se budou konat, ale hlavně i opravdu všech těch, které se již konaly a on si tak uvědomil to neúprosně dlouhé časové období, je stránka prázdná.

      Všechny akce jsou schované pod filtry, ale opět se opakuje to samé, takže místo aby po výběru např. „Akce - Filtry - Podle data konání - 2005“ se objevil seznam všech akcí v roce 2005, objeví se pouze další kritérium filtrování na jednotlivé měsíce a po jeho výběru se konečně objeví konkrétní akce. Tím je dosaženo, že žádný člen nemusí být konfrontován se skutečným stavem (aktuálně 154 akcí).

   4. a dalším aspektem iluze nadčasovosti je i porušení kauzality, tedy přidávání pouze akcí, které se budou konat tím, že jsou přidávány i akce již dávno uskutečněné. A to i již před mnoha lety! tím dochází k opětovné iluzi, že se vlastně takovéto akce konaly nedávno. Příkladem budiž například v roce 2006 přidaná akce Vltava 2000.
3. vlastní komunikace, speciálně pak výrazové prostředky
   1. komunikovat je možno jak v chatu, tak v jednotlivých diskuzích k akcím či např. i fotkám.
   2. zde opět dochází k porušení časové kauzality, protože se diskutuje jak u akcí budoucích, tak i u akcí uskutečněných a díky prvku porušení časové kauzality popsaném v bodě 2.d) i u akcí již opravdu časově velice vzdálených.
   3. dalším specifikem je používání specifických piktogramů (slangové označovaných jako smajlíky). Málo příspěvků se bez těchto piktogramů zcela obejde. Dochází tím k určitému odlehčení při vzpomínání na staré akce.
   4. dokonce některé příspěvky zcela postrádají text a informační hodnotu nesou pouze tyto piktogramy.
   5. a typická je i oblíbenost určitých druhů piktogramů, kde převládají veselé motivy (od neškodných až po vyloženě patogenní), přes alkoholické (alkohol je typickým projevem gerontofilů, zřejmě opět díky jeho účinkům na paměť) po vyloženě agresivní (např. různé střílející piktogramy).
   6. celá problematika by se dala shrnout jako obcházení skutečnosti, že bych musel něco vyjádřit, něco co si ani já sám nechci přiznávat tím, že tuto skutečnost nahradím něčím neškodným, v tomto případě tedy nějakým piktogramem.

Závěr

Dalo by se popisovat ještě mnoho dalších specifik a projevů ForeverYoung. Žádný popis však nenahradí vlastní zkušenost a proto doporučuji všem dalším gerontologům, aby infiltrovali podobné skupiny gerontofilů. Takto získané vědomosti jsou opravdu nenahraditelné a autor této práce musí konstatovat, že všechna zde popsaná specifika jsou nikoliv nepříjemná i při poznávání v praxi a na vlastní kůži.

Vše nejlepší k třetím narozeninám!

Doufám, že za rok přibude další „letokruh“ a budeme slavit další narozeniny.